Měkké techniky patří do metod používaných ve fyzioterapii. Mají význam diagnostický a zároveň i terapeutický.

Jde o techniky pružení, trakce a mobilizace, které vyrovnávají struktury měkkých tkání a kloubů. V kombinaci s rehabilitačním cvičením a autoterapií předcházejí dalšímu vzniku blokád a bolestí. Tato speciální manuální technika se zaměřuje na svaly, šlachy, podkoží a kůži. Ošetření slouží k uvolnění zvýšeného napětí svalů a k odstranění tzv. reflexních (obvykle bolestivých) změn ve svalech a okolních strukturách. Tyto reflexní změny se objevují ve svalech a okolí, při bolestech šíje, bolestech v zádech, při přetížení svalů atd.

Měkké a mobilizační techniky páteře a periferních kloubů jsou nejdůležitější a nejvíce používané techniky pro léčení bolestivých myofasciálních spoušťových bodů (triggerpoints), což jsou přesně lokalizovaná, citlivá místa ve stažených kosterních svalech. Tato místa jsou charakterizována spontánní bolestí nebo bolestí při pohybu. 

Nedostatek pohybu si mnoho lidí vůbec nepřipouští, protože se domnívají, že při zaměstnání a při každodenním shonu mají pohybu až dost. Přesto je bolí za krkem, i když „jen seděli u počítače“, přesto nemohou popadnout dech při chůzi do schodů nebo do kopce a také jim otékají nohy a bolí záda. Průměrný člověk potřebuje dnes podstatně méně pohybu k tomu, aby uspokojil své základní životní nároky, než tomu bylo před několika desítkami let.

Také vliv stresu na centrální nervstvo, které zodpovídá za řízení motoriky a svalového tonu je bezpečně prokázaný. Proto stres a negativní emoce hrají hlavní úlohu při vzniku funkčních poruch pohybového systému. Neřešené problémy v práci nebo doma jsou příčinou napětí, které se projevuje fyzickou bolestí.